Kam se to řítíme?
Hrozná doba. Všichni jsou vyděšení neutuchající štvavou kampaní z médií tak, že se snad bojí každý každého. Vystresovaní lidé, na které se ze všech stran valí záplava informací, které snad ani nejde nevnímat. A všudypřítomný strach z viru, který dokázal za dva roky udělat na planetě takovou paseku, že se to dá přirovnat k válce.
Fascinuje mě, jak zase v krizové situaci vyplavaly na povrch ty nejhorší vlastnosti našeho národa, o kterých jsem si myslel, že už vymřely s předchozími generacemi. Není to pravda. Je to v nás asi zakódované navždy. Máme to prostě v genech. Tedy ne všichni, ale dost těch z nás, co si myslí, že můžou úplně všechno a kteří tak dokážou hodně znepříjemnit životy nás ostatních, co si s ničím moc hlavu nelámeme. A hlavně pořád dokážeme používat selský rozum. Ovšem ubývá nás geometrickou řadou.
Pořád jsem si myslel, že běžci zůstanou normální. Věřil jsem, že je jen tak něco nerozhází a nenechají se odradit od svého oblíbeného způsobu života.
Není to pravda. Virový šok zasáhl i naši kdysi tak hodně silnou komunitu.
Důkazem jsou neustále se snižující počty běžců na závodech. Není to snad tím, že by se přestalo běhat. Vidím pořád kolem sebe dost mužů a žen, co pobíhají, kde se dá, a jak to jen jde.
Jenže zřejmě ztratili odvahu přijet mezi nás poslední Mohykány, které nedokáže zastavit absolutně nic. Bohužel se tím pádem závody stávají jen setkáváním pár starých známých tváří a i těch už ubylo.
Nevidím z tohoto stavu cestu ven. A o dětech a mládeži už vůbec nemluvím. Tam je devastace sportovních aktivit ještě markantnější. A přitom právě sport zvyšuje imunitu a tím pádem i odolnost proti nemocem. Ovšem tohle zřejmě není příliš přitažlivá varianta pro ty nad námi, co o nás bez nás rozhodují. A bohužel heslo říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse, že stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou, se tu naplňuje měrou vrchovatou.
Jedno je jisté. Svět už nebude nikdy jako dřív. A právě proto je třeba se vrátit ke svým koníčkům a láskám. Ke kořenům našeho žití. A nenechat se udolat neustálým štvaním a rozdělováním společnosti. To už vytvořilo teď příkopy, které rozdělily opět lidi možná i na další generaci. A těžko se budou zasypávat.
Věřím v sílu našeho běžeckého společenství. Sice nás asi bude ubývat, ale doufám, že si nenecháme zničit to, co jsme roky budovali, a že se nikomu nepodaří zlikvidovat náš způsob života. A že snad také přežijí i ty nejkrásnější sportovní akce, běžecké závody, které pro vás pořádají zarputilí fanatici s vírou, že svět touto dobou nekončí.
Tak se nad sebou zamyslete a vraťte se opět mezi nás, normální lidi, co používají selský rozum a nenechají se odradit od běhání a hlavně od závodění.
Doufám, že se příští rok opět budeme setkávat jako dřív a ta noční můra, co většinou všechny trápí, zmizí v propadlišti dějin. I tak nás čeká těžká doba, tak si ji aspoň ulehčete tím, že se vyrazíte odreagovat mezi nás, proběhnout se, pobavit a na chvíli zapomenout na problémy, které se na nás budou valit ze všech stran.
Jen tak se to dá přežít alespoň trochu normálně.
Zamyslete se nad tím.
