Co já a povinné očkování
S děsem v očích sleduji štvavou očkovací kampaň a násilné donucování k očkování neodzkoušenými vakcínami, u kterých se neví, co provedou s imunitou člověka a navíc není vůbec jasné, jaké budou následky jejich působení v těle po letech.
Abych to uvedl na pravou míru. Nejsem zarputile proti očkování, ale je na každém z nás, aby se rozhodl, jak se sebou naloží.
A jen tak lehce se zamyslím sám nad sebou.
Už od dětství jsem měl vždy problematické nemoci. Sem tam v nemocnici a také roční pobyt na horách kvůli slabým plícím. A tak to se mnou jde dál.
Abych to upřesnil. Jsem nevděčný pacient. Od svých 15 let, kdy jsem začal běhat, si vedu tréninkové deníky, kde je zaznamenáno, co jsem měl za potíže a nemoci, jak byly léčeny a neléčeny, kdo se na tom podílel a také které léky mi co způsobují. A jsou to šokující zjištění.
Vynechám ty jednoduché problémy, různá zranění, operace nosu, achilovky atd., a začnu objektivně těmi, co už se mnou pořádně zametly, abych dostal pak všechno do obrazu na můj pohled k neprověřené léčbě.
Ještě docela mladý, něco přes 25 let jsem šel k obvodnímu doktorovi s bolestí v krku. Prý angína. Penicilín nezabral, tak pan doktor nasadil tetracyklin. Trochu se to srovnalo. Žádné krevní testy neprovedl. Ještě mi pak několik týdnů dával na ty boule kolem krku Piešťanské bahno, které jsem si motal do šátku přes noc. Pak se to zklidnilo a já dál trénoval a závodil. Jednou jsem v noci vstal a švihl sebou. Rychlovka přijela a odvezli mě. Nakonec ani žádná vyšetření neprovedli a poslali mě domů. Prý jsem blázen. Tak se to motalo pořád dokola, až se manželka coby zdravotní sestra naštvala a zařídila mi vyšetření na nukleárce. Výsledek. Středně těžké a těžké poškození funkcí jater po přechozené infekční mononukleóze. Měl již delší dobu vysoké hodnoty jaterních testů, ale nikdo z lékařů, co mi ty testy dělali, se nad tím nepozastavoval. Prý si mysleli, že to mám genetické. Tohle onemocnění, ale hlavně jeho nevyléčení mě vyřadilo z vrcholového sportu. Naštěstí se játra dokázala po mnoha letech zregenerovat. Ovšem od té doby jsem u obvodního lékaře nebyl a všechno řeším se specialisty. A ještě jsem nepříjemný pacient, protože dokážu přesně popsat, co mi je a k tomu jsem občas posílal i své nemocné svěřence k doktorovi s přibližně stanovenou diagnózou. Musel jsem si toho dost nastudovat, abych věděl, co to moje tělo vlastně provádí. A taky proč jsem pro doktory tak nečitelný. To odhalím nakonec.
A tak to pokračovalo dál. Bolel mě podle mého zubaře mrtvý zub. Dva roky. Vymačkával jsem kolem něho hnis a on jen tvrdil, že to nic není. Tak jsem se dostal ke specialistovi, opět na popud mé manželky, a hele ho. Po panoramatickém rentgenu jsem okamžitě skončil na operačním zákroku. Odebral mi tam pan zubař téměř polovinu shnilé kosti a od té doby mám pod zubem díru, kterou si čistím speciálním kartáčkem. Už tehdy kroutil onen skvělý zubní doktor nad mými zuby hlavou a tvrdil, že s nimi budou problémy. A byly dál.
Dostanu se k tomu také ještě později.
Pak mě začal pořád bolet žaludek. Nesnesl jsem jídlo, neustálé průjmy. Podle doktorů prý ze stresu, tehdy jsem měl náročné zaměstnání navíc ve složitých 90 letech. Tak jsem se s tím trápil víc jak rok.
Opět zaúřadovala moje manželka. Už se na to nemohla dívat, jak trpím. Jednoduché vyšetření z krve. 800% překročené H. pylori. A doktoři? Prý s tím nemohli počítat. Tak nastalo trávení trojkombinací léků a od té doby mám stále potíže, protože mám trvale poškozenou žaludeční sliznici.
Už v té době jsem vysledoval, které léky mi co dělají a máme seznam, co můžu a nemůžu brát. Kolikrát jsem se smíchem říkal, že z deseti nejhorších vedlejších účinků každého léku dle příbalového letáku jich pět mám. A vesměs to byla pravda. Tak to pokračovalo dál. Každý zub, u kterého jsem měl problém, se mi léčil průměrně rok. Mám i rekordmana, kterého dávám dohromady už třetí rok.
Jedině pan doktor na urologii, kde jsem taky skončil, vysledoval, že mé reakce na léky jsou nepřiměřené a otevřeně mi řekl, že mi nic z běžně používaných léků nemůže napsat, protože mám reakce, o kterých nevěřil, že jsou možné. Ale dokázal to vyřešit speciálně vytvořenou vakcínou přímo šitou na ty bestie v mém ústrojí, které se mi tam usídlily.
Pak jsem začal mít divné potíže při závodech. Šel jsem tedy na maximálku. Po třech minutách vyšetřování mě sundaly doktorky z kola, prý jsem u nich skončil. Tak vysoký tlak snad ani neviděly. Zřejmě to mám tak normálně, tvrdil jsem jim. Prý ne. To není možné.
Tak opět kolečko na kardiologii. Dostal jsem léky na tlak. A co se nestalo. Vyvolaly mi srdeční arytmii. Fibrilaci síní. Taky dobrý šok. Dostal jsem na tu fibrilaci léky. Rytmonorm. Druhá položka v jeho nežádoucích účincích je, že může vyvolat flutter, což je další typ ještě horší srdeční arytmie. Samozřejmě jsem ho dostal. Nahodili mi srdce v nemocnici kardioverzí, ale opět se mi arytmie vrátila. Takže jsem se dostal na čekací listinu na operaci srdce. Na ablaci. Ještě do té doby, než jsem nastoupil k zákroku, se mi zase rozsypal zub. Tak mi ho nechali otevřený, s tím jsem byl na operaci. Ani jsem to raději nikomu neříkal. Na sále nastal další šok. Opiáty na mě nijak zvlášť nefungovaly. Všechno jsem si tam odtrpěl zaživa. Tři hodiny jsem se nesměl pohnout a při tom vypalování v srdci, kterých bylo několik set a každé trvalo 30 vteřin, což jsme pak s panem docentem, co mě operoval a díky němu jsem to tam taky přežil, počítali, abych to vůbec dal. Nejdřív šla šílená bolest do zubů, až pak jsem to cítil v srdci. Jen jsem prý měnil barvy v obličeji a myslím, že byli všichni rádi, že mě převezli živého na Jipku. Sice jsem dvakrát zkolaboval, ale zvládlo se to. Od té doby neberu léky. Nějak se jich bojím.
I tam v nemocnici mi říkali, že mám reakce, se kterými se nesetkali. Nervové zakončení v těle mám úplně jiné, prý je těžké se mnou něco dělat podle zaběhnutých léčebných postupů.
Nakonec od jednoho lékaře dokonce zaznělo, že kdybych nemněl krevní skupinu nula, tak jsem prý z jiné planety, jak to mám v těle zařízené.
A to jsem vybral namátkou jen hlavní problémy. Třeba s krční páteří, kdy mě hnali také do blázince a další a další vynechávám.
A tak to se mnou pokračuje dál. Než se na něco přijde, jsem pořád za blázna, protože se to všechno u mě zjišťuje jinak a vlastně někdy i náhodou nebo vytrvalou prací mé manželky a také nakonec několika známých doktorů a doktorek, mých kamarádů, kteří mě už několikrát zachránili.
Nebudu se víc rozepisovat a unavovat vás, tedy ty, kdo jste to moje blábolení dočetli až sem.
Jen jsem chtěl tím říct, že mám obrovské dilema s očkováním na koronavirus, protože je jasné, že by to vyvolalo u mě takové problémy, o kterých asi ještě nikdo neslyšel a nakonec bych fakt skončil v tom blázinci nebo na márách.
A teď mi řekněte, co se dál stane s těmi, co budou mít nějaké potíže ať hned nebo následně po létech, když za to očkování nikdo nepřebírá zodpovědnost? Navíc on nám to totiž také ani nikdo nepřizná, že ty zdravotní problémy jsou důsledkem očkování.
Prostě se to shodí ze stolu maximálně se slovy: Když se kácí les, létají třísky.“
To všechno je mi podezřelé a také mnoho další věcí kolem, které nebudu rozšiřovat, ať mě někdo nenapadne, že píšu nesmysly.
Tady jsem si shrnul pár faktů pro sebe, co se dají doložit, hlouposti to nejsou a celkem jasně mi vychází, co mám udělat.
A tak by si to měl zvážit každý z nás.
Ale hlavně měl by tu možnost o tom popřemýšlet mít.
To je můj osobní názor a těžko mi ho po mých zkušenostech, kdy už jsem tu několikrát nemusel být, bude kdo vyvracet.